Za tuleni do Holandska - My trip to Holland
09.09.2011 16:15Hned v úvodu si dovolím upozornit, že pojmenování země Holandsko je mi milejší a je i více u nás zažité než Nizozemsko, a proto jej budu v tomto článku používat.
Oficiální název země je Nizozemské království a v současnosti zde vládne královna Beatrix. Hlavním městem Amsterdam, ve kterém by jsme, ale marně hledali parlament či sídlo královské rodiny, tyto instituce mají své sídlo v Den Haag. Nizozemská vlajka má tři vodorovné pruhy v barvách červené, bílé a modré. Pochází z doby povstání nizozemských protestantských provincií proti španělské nadvládě pod vedením prince Viléma I. Oranžského (1572). Při oslavách, týkajících se Nizozemské královské rodiny, se vedle vlajky zavěšuje úzká podélná oranžová vlajka.
Při své cestě po Holandsku, které je tvořeno 12 provinciemi, jsem navštívil jen turisticky nezajímavější oblasti - Flevoland, Frísko, Jižní Holandsko, Severní Holandsko, Utrecht. Holandská krajina nejspíš neuspokojí horolezce, ale všechny ostatní okouzlí malebnou krajinou, historickými památkami. Kromě barevných tulipánů, lahodných sýrů a nápaditých dřeváků jsou i větrné mlýny atributem, který nezaměnitelně patří k Holandsku.
Pozn.: Nejvyšší horou Holandska je Vaalserberg, jehož vrchol je v nadmořské výšce 322,5 m. (Nizozemské království, které tvoří kromě Nizozemska ještě Nizozemské Antily a Aruby, má nejvyšší horu Scenery (867 m) – neaktivní sopku na ostrově Saba v Karibském moři).
Ti, kteří přijíždějí do Holandska už s nezvratným přesvědčením, že je to “sýrová placka zdobená větrnými mlýny”, ať se nejdříve vydají do města Den Haag (jak se nás říká, do Hágu), kde se na okraji nachází Madurodam. Madurodam je známé nizozemské miniaturní město, které představuje všechno, čím se Holandsko proslavilo ve světě. Na ploše 18 000 m² lze obdivovat, jak historické, tak i technické památky a to vše v měřítku 1:25. V Den Haagu, jak jsem se již zmiňoval, sídlí parlament a královská rodina. Jedná se o komplex budov zvaných Binnenhof. V Mauritshuis, který se nachází za Binnenhofem, je umístěna královská sbírka obrazů, která patří k nejznámějším světovým sbírkám.
Den Haag je sídlem mnoha mezinárodních organizací. Sídlí zde Stálý rozhodčí soud (nejstarší instituce pro řešení mezinárodních sporů), Mezinárodní soudní dvůr (hlavní soudní orgán Organizace spojených národů). Tyto organizace se nacházejí v Paláci míru (Vredespalais). Palác míru byl postavený v letech 1907-1913. Jedná se o novogotickou budovu s 80 m vysokou věží, vybudovanou podle projektu L.M.Cordoniera. Palác nikdy nesloužil Společnosti národů ani OSN. Dnes je sídlem Mezinárodního soudního dvora, zřízeného v roce 1946. Na výstavbě se podílelo 30 národů a výzdoba je dílem prvotřídní plejády umělců začátku 20. století. Před budovou po pravé straně je památník World Peace Flame. Je to historicky první Světový mírový oheň a byl slavnostně otevřen dne 18. dubna 2002. Cesta kolem památníku byla postavena z kamenů, které darovalo 197 zemí světa.
Až do 2004 byl největším přístavem světa Rotterdam. Dnes „jen“ největší přístav Evropy doplatil na konci druhé světové války na svou důležitost a byl skoro vybombardován. Vznikl tak prostor pro stavbu moderních obchodních a obytných center, kterého se chopili mladí architekti a vtiskli budovám okouzlující svérázné tvary. Jedním z takových projektů jsou například avantgardní budovy ultramoderních obytných kostek Kijk-Kubus. Turisticky atraktivní je také vyhlídka na přístavní město z věže Euromast, vysoké 185 metrů. Ve výšce 96 metrů je umístěna vyhlídková terasa a restaurace. Rychlovýtahem se sem dostanete za 30 sekund. Výše se dá vystoupat po točitém schodišti vně věže. Fobii z výšky, která se dostavila po pár schodech však vytěsnil výstup točící se kabinou se simulací startu vesmírné rakety až do výšky 183 metrů. Z této výšky se jeví Rotterdam jako pestrobarevný koberec protkaný stříbrnými vlákny vodních kanálů.
Amsterdam mimo to, že je hlavní město, je především městem muzeí. Nejznámější jsou Van Goghovo muzeum a Rijksmuseum. Van Goghovo muzeum prezentuje největší sbírku obrazů Vincenta van Gogha na světě. Je v něm uložena také velká část dopisů, které malíř psal svému bratru Theovi. Jsou v něm díla Paula Gauguina, Claude Moneta, Pabla Picassa a Henri de Toulouse-Lautreca. Rijksmuseum je národní muzeum a také největší muzeum v Nizozemí. V rozsáhlých sbírkách jsou zde zachyceny holandské dějiny. Největší část jeho sbírek tvoří díla nizozemských malířů ze 17. století. Nejznámějším obrazem v tomto muzeu je Noční hlídka od Rembrandta. U tohoto obrazu (363 x 437 cm) jsem si doslova sedl na … Mně, jako fotoamatéra, ohromil tento obraz tím, jak Rembrandt vyjádřil prostor za pomoci své techniky šerosvitu (vystižením světla a stínu) a přirozeně zachytil pohyb. Každá osoba na plátně byla pojata jako portrét do nejjemnějších detailů. Okolo středu starého Amsterdamu byl vystavěn systém soustředných kanálů. Tři nejznámější kanály se nazývají Herengracht (kanál pánů), Kaizersgracht (kanál císařů) a Prinsengracht (kanál princů). Amsterdam je také znám obchody s brilianty. V Amsterdamu byly od sedmnáctého století dílny, kde se diamanty jen brousily. V devatenáctém století se obchod s diamanty spojil s brusířskými dílnami a celé odvětví prosperovalo až do počátku světové hospodářské krize v roce 1929. Obchod s diamanty byl doménou Židů. Během druhé světové války zahynuly v koncentračních táborech tisíce brusičů a dnes se touto profesí živí asi 600 lidí (v polovině devatenáctého století to bylo 10 000 lidí). V současnosti je zde několik brusíren, které umožňují nahlédnout do svých provozů. Mně se podařilo navštívit brusírnu Coster Diamonds, která má exkluzivitu na výrobu briliantů pro královské dvory. Mezi nejznámější patří Koh-i-Noor (108,93 ct), který se nachází v koruně bývalé anglické královny Viktorie. Další zajímavostí této brusírny je zápis v Guinessově knize rekordů za nejmenší diamant na světě (kámen s 57 fasetami, o hmotnosti 0,0000743 ct (0,0149 mg), 0.16 do 0.17 mm v průměru a s výškou 0,11 mm).
Při putování po Holandsku jsem byl překvapen, jak je využita každá píď zemědělské půdy. Pole i políčka byla čistá, upravená a na neobdělaných pozemcích byla volně pasoucí se stáda ovcí, koní a krav. Holandský venkov a jeho vývoj přímo souvisí s výstavbou vodních kanálů a polderů. Polder poznáte podle toho, že tato místa jsou protkána množstvím kanálů a hladiny řek tu jsou v úrovni střech domů postavených v okolí. Holanďané říkají, že kdyby přestali na 24 hodin čerpat vodu z odvodňovacích kanálů, ocitne se jedna osmina země pod vodou. Ta krajina je tu skrz naskrz umělá a přesto vytváří jakési neopakovatelné kouzlo. Dříve se k čerpání vody využívaly především větrné mlýny. Holandský mlýn je pevná, většinou zděná stavba na kruhovém půdoryse, kde se natáčí s vrtulí pouze střecha. S rozvojem vodohospodářství a zároveň s ochranou půdy před záplavami se způsob čerpání vody postupně modernizoval. Dnes je větrná energie využívána hlavně ve větrných elektrárnách na pobřeží Holandska.
Na přelomu 19. a 20. století započala výstavba velkých přečerpávacích stanic, které byly poháněny již parními stroji. V tomto směru bych rád zde zmínil dva technické unikáty. První je čerpací stanice Ir. DF Woudagemaal u města Lemmer. Je to největší parní čerpací stanice na světě a je stále v provozu. Oficiálně jí spustila do provozu královna Wilhelmina dne 7. října 1920. V roce 1967 byly uhelné kotle nahrazeny kotli na topný olej. V roce 1998 byla tato technická památka zapsána do Seznamu světového dědictví UNESCO. Stanice je spouštěna dle potřeby, což představuje cca 400 hodin za rok.
Další industriální památkou světové třídy je čerpací stanice De Cruquius. Budova i strojní zařízení mi připadalo, jak z filmu Karla Zemana Vynález zkázy. Po třech stoletích plánování rekultivace haarlemského jezera (Haarlemmermeer) byla v roce 1849 spuštěna čerpací stanice, jež představuje vrchol novogotické architektury. Instalací této čerpací stanice je chráněno cca 50% území Holandska před záplavami. Srdcem stanice je největší parní stroj na světě s pístem o průměru 3,7 m a výškou zdvihu 4 m, který byl postaven v Anglii (Hayle, Cornwall) u Harvey & Co. Tamtéž bylo vyrobeno i 8 ks pump. V roce 1934 byla tato stanice uchráněna před demolicí a zároveň byla prohlášena, jako 1. na světě, za technické muzeum. Čerpací stanice je technickým vrcholem romantické éry páry v Holandsku a je kotevním bodem Evropské cesty průmyslového dědictví (ERIH).
Kdo chce ochutnat holandské sýry a zažít atmosféru sýrových trhů, měl by se zastavit ve městě Gouda nebo Edam (odtud pochází naše označení „ajdam“). A právě v Edamu jsem měl tu možnost se zúčastnit tradičního sýrového trhu. Vlastní trh začíná dopravou sýrů lodí k tržišti. Poté je určována cena a kvalita sýrů za pomoci komisaře z Cechu obchodníků se sýrem. Následuje převoz koňským povozem na tržiště, kde probíhá smlouvání, vážení a uzavírání samotných obchodů. Vše probíhá s odborným výkladem a za dozoru inspektora trhu.
Kdo si chce doplnit informace o holandské historií a především se seznámit s historií větrných mlýnů, tradicemi a životem holandského venkova dob ne dávných, nechť zavítá do jednoho z mnohých skanzenů.
Zaanse Schans je malebná vesnice na břehu řeky Zaan s charakteristickými zelenými dřevěnými domy, stylizovanými zahradami, malými obloukovými mosty, dílnami řemeslníků, obchůdky a pochopitelně s historickými větrnými mlýny. Tento skanzen doplňuje nerušivě moderní budova Zaans muzea. Muzeum obsahuje sbírky vztahující se k regionu Zaan, jako jsou dobová oblečení, nábytek. Zajímavé jsou sbírky o historii stavby lodí, lov velryb a k tomu příslušnému průmyslu.
Obdobný skanzen Zuiderzeemuseum včetně muzea se také nachází na severozápadě Holandska u města Enkhuizen. Zuiderzeemuseum obsahuje mimo jiné ukázky služeb, jako jsou např. pošta, lékárna, prádelna a kovárna. Návštěvník zde spatří výrobu lan a rybářských sítí, fajnšmekři mají možnost okusit tradiční uzené ryby a rybí výrobky. Za shlédnutí stojí i vápenné pece, které se nacházejí až na konci skanzenu. V atriu budovy muzea nelze přehlédnout cca 2 m vysokou hromadu rozbitých porcelánových předmětů (tašky, talíře, hrnky, sklenice, džbány a další keramické předměty každodenní potřeby o celkovém množství (40.000 kusů). Jedná se dílo britská umělkyně Clare Twomey, která tímto vyjadřuje emoce života, zranitelnost a denní rituály, kdy obyčejné předměty denní potřeby získávají svoji historii a aniž bychom tomu věnovali pozornost. Zároveň toto dílo má varovat před konzumním způsobem života.
Holandsko nás suchozemce okouzlí také vodními kanály, jezery, mořem a ostrovy. Vodní kanály se dají obdivovat dvěma způsoby. Zaprvé je to ze sedla koně či kola a za druhé od „kormidla“ lodě. Při jízdě na kole se vystavuje fototechnika velkému nebezpečí otřesů a možnému pádu cyklisty, a proto jsem, i když je tento způsob dopravy v Holandsku nejrozšířenější a cyklostezky jsou v perfektním stavu, tento způsob obdivování vyzkoušel jen pár hodin. Sedlo koně jsem okamžitě vyloučil neb mi na mysl přišla má cesta na horu Sinay na velbloudu jménem Whisky. Přiznám se, že hned v prvopočátku jsem byl rozhodnutý pro loď. Dal jsem na doporučení Lonely Planet a vyrazil jsem do holandských „Benátek“ do městečka Giethoorn. Město bylo založeno ve 13. století. V současné době je v celé historické části zakázáno používat auta, i když tento zákaz postrádá smysl, jelikož tam žádné silnice nejsou. Dokonce i městská policie se zde pohybuje ve člunu. Nad kanály se klenou dřevěné můstky, místo plotů jsou břehy upravených zahrádek plných barevných květin. Většina domů je na samostatných ostrůvcích, které jsou přístupné pouze přes mosty. Většina ze 176 mostů je v soukromém vlastnictví. Lodí lze vplout i na nedaleké jezero, kde jsou hnízdiště vodních ptáků.
Při cestě na sever Holandska jsem nemohl vynechat Muzeum královského nizozemského námořnictva ve městě Den Helder. V muzeu je expozice o každodenním životě mariňáků. Sbírky jsou časově uspořádány tak, že návštěvník se seznámí s historií holandského námořnictva od r. 1665 až po současnost. Expozice jsou doplněny multimediálními pořady, interaktivními panely a každý má zde možnost si u mnohých exponátů vyzkoušet jejich funkčnost. Mě osobně zaujal námořní sonar, kde formou hry má návštěvník identifikovat, zda se ve vodě nachází hejno ryb, ponorka, útes či loď. Samostatná expozice je věnována technologiím, které současné holandské námořnictvo využívá. Tato expozice je doplněna velmi zajímavým „verbovacím“ filmem pro zájemce a zájemkyně o službu v námořnictvu. Mimo modely lodí, obrazy, uniformy, zbraně a mnoho dalších má muzeum i dvě lodě a ponorku, které může návštěvník též prozkoumat.
Holandsko je velice úzce spjato s naší republikou, neboť se stalo posledním místem putování J.A. Komenského. Holandsko již v polovině 17. století bylo známo svým neutrálním vztahem k tzv. volnomyšlenkářům a reformátorům církve. Proto Komenský po odmítnutí konvertovat na katolickou víru a putováním po Evropě, přijal pozvání svého přítele Louise De Geera a v roce 1656 se uchýlil do Amsterdamu. Společníkem mu zde byl například Rembrandt van Rijn a se zhoršujícím se zdravím také čím dál častěji lékař Nicolaes (Mikuláš) Tulp (můžeme ho najít na Rembrandtově Anatomii dr. Tulpa). Komenský se v této době aktivně účastnil mírových jednání anglicko-nizozemské války. V Amsterdamu byla vydána polovina z celého Komenského díla. Zemřel po dlouhodobých zdravotních problémech, ve společnosti své ženy Jany, syna Daniela, přítele a lékaře Mikuláše Tulpa, 15. listopadu 1670 a pohřben byl v pevnostním městě Naardenu. Při pohledu na mapu (doporučuji satelitní Gogole Maps) se Narden, který je obklopen hvězdicovým opevněním tvořeným velmi dobře zachovalými hradbami a vodními příkopy, jeví jako veliká dvanácticípá hvězda. V severozápadním cípu města jsem navštívil "Comenius Museum Naarden", které se věnuje životu a dílu Komenského. Museum vzniklo v roce 1892 u příležitosti 300 let výročí jeho narozenin. Začínalo jako malá stálá expozice v podkroví radnice, která byla později přestěhována do "Španělského domu" v ulici Turfpoortstraat. V roce 1992 k výročí 400 let, bylo muzeum přestěhováno do domu v ulici Kloosterstraat 33. Tímto domem se též vstupuje do bývalé kaple, kde je „mauzoleum“ J.A. Komenského. Stálá výstava "Vivat Comenius" představuje na osmi, do kruhu postavených panelech, život Komenského. Videoprezentace podává obraz o všestranném učenci, jakým Komenský byl. Některá témata vitrín představují Komenského jako teologa a filozofa, pedagoga a tiskaře-vydavatele. Muzeum má také malou knihovnu, obsahující originály děl J.A. Komenského a literatury o něm. Česká republika má celý objekt pronajatý na neomezenou dobu za symbolický jeden zlatý gulden.
Vrcholem mého holandského putování byla výprava do vod Severního moře. Konkrétně se jednalo o pobřežní část Severního moře s Frískými ostrovy nazývanou Wadenzee. Tato 500 km dlouhá a průměrně 20 km široká oblast s nesmírnou ekologickou hodnotou je téměř celá chráněná krajinná oblast a od r. 2009 je zapsána do Seznamu světového dědictví UNESCO. Pro Waddenzee jsou typické mělčiny a písčiny, které vznikají při odlivu a jsou rozděleny hlubokými a mělkými brázdami. Hluboké brázdy, které zároveň slouží jako lodní cesty, se často mění, a proto jsou vytýčeny plovoucími bójemi připomínajícími pouliční lucerny. Podél pobřeží je většinou písčina, která je při každém přílivu zaplavována slanou mořskou vodou. Mým posledním cílem byl ostrov Ameland resp. jeho západní část, kde mělké a poměrně teplé vody poskytují vynikající podmínky velkému množství rostlin a živočichů. V těchto místech jsou rybí trdliště, která zároveň slouží jako zdroj obživy pro mnoho druhů vodních a brodivých ptáků. Vzhledem k příznivému klimatu je zde několik kolonií tuleňů. A právě tuleni byli tím mým CÍLEM. Ve volné přírodě zde žijí dva druhy tuleňů. Jedná se o tuleně kuželozubého (Halichoerus grypus), který je místními nazýván šedý, a tuleně obecného (Phoca vitulina), který je většinou tmavě hnědý nebo světle šedohnědý s malými kroužky a skvrnami. Tito ploutvonožci jsou na svoji hmotnost (55-170 kg při délce 140-199 cm) na souši velice pohybliví a ve vodě plavou s lehkostí ryby. K páření dochází na jaře a po cca 1 roce březosti samice porodí jedno mládě o hmotnosti 10-15 kg a délce 70-95 cm, které se po 40 denním kojení osamostatní. Tulení mléko má velmi vysoký obsah tuku a mláďata velmi rychle přibírají (až 2,5 kg denně). V době, kdy jsem sem dorazil, byla již mláďata osamostatnělá, a proto se dalo k nim přiblížit téměř až na dosah ruky, ale pozor na prsty, jsou to přece jen šelmy. Je úžasné sledovat jejich hravost, jak na souši, tak i ve vodě, obdivovat čím vším je matka příroda vybavila pro tento způsob života, od nádherného jemného kožíšku a po dokonalý systém „potápěčské výbavy“. Tuleni dokonce i spí pod vodou a jen pro nádech v pravidelných intervalech vyplouvají na hladinu. Pod vodou dokážou zůstat až 45 minut, obvykle se však potápějí spíše na 5 – 10 minut.
Milý čtenáři, pokud jsi dospěl až sem, děkuji ti za čas, který jsi strávil na mém webu. Věřím, že Tě obohatil a pokud jsi shledal nějaké nepřesnosti ve výše uvedeném textu, budu rád za upozornění na ně. Zároveň se Ti za tyto nedostatky omlouvám.
———
Zpět